Ženo nebuď smutná

česká ľudová - valčík

1.
Když jsem já chodíval od svoji milé,
byly to tenkráte blažené chvíle.
Do malé hospůdky chodil jsem rád
když sem byl zdaten vesel a mlád.

Refr.:
Hospůdko hospůdko malá kdo by tě neměl rád
ty jsi mi útěchu dala když oči chtěli lkát.
[:Sklenička píva pění mládí mé srdce mění,
hospůdko hospůdko má zbýváš mi jen jediná.:]

1.
Božínku já mám rád pívo, za pívo ženu bych dal.
Tak si tu na světě žiju a mám to pivečko rád.

Refr.:
Ženo nebuď smutná, že mi to pivečko chutná,
ženo, nebuď smutná, že mám to pivečko rád.

2.
Jednou jsem v životě stonal, musel jsem k doktoru jít.
Doktor mi předepsal pívo, jen jedno pivečko mít.

Refr.:
Ženo nebuď smutná, že mi to pivečko chutná,
ženo, nebuď smutná, že mám to pivečko rád.

3.
Já jsem však doktora převez, k třinácti doktorům šel.
Každej mi předepsal pívo a já zas svou mírku měl.

Refr.:
Ženo nebuď smutná, že mi to pivečko chutná,
ženo, nebuď smutná, že mám to pivečko rád.

No tak vidíte, lidi, ja vám to říkal,
doktor má pravdu dycky.

Refr.:
Ženo nebuď smutná, že mi to pivečko chutná,
ženo, nebuď smutná, že mám to pivečko rád.

alebo:
1.
Lidičky já mám rád pívo, za pívo žensku bych dal.
Vona mňe furt jenom říka, co z toho kořaly mám.

Refr.:
Stará nebuď smutná, že mně pivo chutná.
ja si dám raz, dva, tři korbele a ty běž do postele.

2.
Jednou v životě jsem stonal, k lékaři musel jsem jít.
a von mňe předepsal pívo, jen jedno pivečko pít.

3.
Já jsem na něj vyzrál, k dvanásti lékařům šel.
Každej mňe předepsal pívo a já jich svejch dvanást měl.

Refr.:
Stará nebuď smutná, že mně pivo chutná.
ja si dám raz, dva, tři korbele a ty běž do postele.